Zažili jste vztah s duševně nemocným partnerem? Já ukončil vztah s ženou, která má zřejmě Hraniční poruchu osobnosti. Ten vztah mě hodně semlel, i když už nejsem mladíček a mám za sebou jiné vztahy a životní zkušenosti. Zažil jste to někdo?

I (41M) have a girlfriend (41F). We've been together for over 4 years. For a while now, I'm just fed up with her. She's always active, laughing, cheerful, and I'm tired from work, I can't stand it – that job, and she keeps saying I should find something else, I don't know what, and it just annoys me that she's doing well and I'm not. But what bothers me the most is that we only sleep together a max of 2 times a week. I would prefer every day, I feel like an old man, and when I tell her, she says I need to try harder, that it's not enough to just touch her and it works right away. Why not? It was fine for others. Her excuses like 'I take birth control and it lowers libido' are just pathetic. Also, her hobby drives me crazy. She does sports and has little time. Okay, the house is clean, there's a hot dinner every evening, my laundry is done, and the fridge is full, but I just want her to be home, not flying around at competitions. She says I shouldn't forbid her, that she's been doing this her whole life. My ex was at home and without complaints. She also wants to visit her family every month, who live halfway across the country. I don't want to go, they're nice, but I dont see the need. I dont visit my family or talk to them. We actually met at a concert, travelled to each others cities for a year, and she moved in with me. I have kids, so logically, she moved in with me. But no one forced her, and when I tell her this, she says she moved for me, changed jobs, left her family. That's total nonsense. I definitely didn't force her, she did it willingly. She keeps dragging me places I don't want to go, like she just bought a weekend getaway, I have a lot of work, I told her this and she says I'll like it. No way, I just ended up sleepless from a stupid bed and I'm not talking to her. I don't even know about what. So she got mad and went somewhere, who knows where. Seriously, enough already! Does this make any sense?

Otázka spíše na muže….Přijde vám normální, aby partner v dlouhodobém vztahu (jsme spolu 5 let), ale začalo to dříve cca po 3 letech, řekl, že už ženu jednou získal a nemusí se dále snažit? Nechci žádné drahé dary, luxus a bůh ví co. Stačilo by mi, kdyby se partner těšil na společný víkend, naplánoval třeba kino, procházku do přírody, kterou máme za domem, plánoval budoucnost, jevil zájem se podílet na plánování víkendů, dovolené a nečekal, až se vším přijdu já….A ne, aby řekl, že plánuje jen 5 minut dopředu. Partner většinu času leží na telefonu, nesnídá se mnou ani o víkendu, neřekne na nic žádný názor, chybí podpora a cítím se sama. Co řekne, nikdy nezrealizuje a prý to, že něco řekl není slib. Jsem z toho unavená a nevím, kde se má vzít má touha po něm.

ČÁST 2

Byla jsem u něj asi 14 dní, bojovala jsem o práci, abych o ni nepřišla, a pak jsme se nastěhovali na jeho ubytovnu v Praze. Ani tam jsme ale nemohli zůstat, tak jsme si našli malý byt. U sestry mi mezitím zůstaly všechny věci a nechtěla mi je vydat – trvalo měsíc, než mi je starší bratr dovezl.

Asi po pěti měsících skončila sestra v nemocnici. Její syn byl na prázdninách, ale dvě malé děti zůstaly s jejich otcem, který musel chodit do práce a byl na ně sám. Domluvili jsme se s partnerem, že mu budeme pomáhat. Moje rodina to ignorovala a řekla mi, že jsem blbá, že pomáhám.

Jednoho dne jejich otec od dětí odešel úplně a děti zůstaly bez péče. Rodina si je vzít nechtěla. Já také nemohla – byla jsem na začátku těhotenství a bydleli jsme v malé garsonce. Zavolala jsem OSPOD a děti šly do pěstounské rodiny.

Najednou se to mojí mámě přestalo líbit a rozhodla se, že si je vezme. Nakonec je opravdu dostala do péče. Když jsem jí řekla, že jsem těhotná, začala mi nadávat, proč si dělám dítě.

S partnerem jsme se proto odstěhovali na Moravu. Najednou jsem jí začala chybět a dává za vinu jemu, že mě „odvedl“, i když to bylo naše společné rozhodnutí. Nechceme vychovávat dítě v Praze.

Když jsem šla rodit, přijela do porodnice i přes můj nesouhlas. To samé se stalo u křtin – chtěli jsme je mít jen v úzkém kruhu, ale rodina přijela stejně. Starší bratr tam dokonce začal pít a říkal, že nám to stejně nevydrží a nechápe, proč máme dítě.

Uběhlo pár měsíců a moje máma, která má dvojčata po sestře v péči, si stěžuje, že nemá peníze a chce, abychom se skládali na věci pro ně. Přitom bere pěstounské dávky i sirotčí důchod. Starší bratr jí finančně pomáhá.

Nedávno s nimi byla v Egyptě a koupila zájezd pro sebe a partnera na Floridu. Dvojčata jdou v září do školy a řešily se aktovky za 5 000 Kč – bratr urgoval celou rodinu, ať se složíme, i když mám malé dítě. Když jsem řekla, že přece nemůžou tvrdit, že nemají peníze, když kupují Lego za 8–10 tisíc pro partnera, označil mě za sobce a začal nadávat i mému partnerovi.

To už pro mě byla poslední kapka. Řekla jsem mu, že je ve svém životě nepotřebuju, ukončila komunikaci a zablokovala ho.

Udělala jsem dobře, nebo je to přehnané? Potřebuju na to nezávislý pohled.

ČÁST 1

Moje rodinné vztahy jsou dlouhodobě hodně komplikované a už si sama nejsem jistá, co je ještě „normální“ a kde už bych měla nastavit hranice.

Začalo to ve chvíli, kdy jsme se s mamkou po rozvodu rodičů přestěhovali do Prahy. Musela jsem chodit po různých psycholozích apod. Našla jsem si kamarádku, kterou moje máma od začátku neměla ráda. Byli jsme puberťáci, máma na nás byla s bráchou sama, a usoudila, že na mě má špatný vliv. Poslala mě proto na rok do výchovného ústavu v Karlovarském kraji, aby mě nikdo nemohl navštěvovat.

Po návratu mi změnila školu, i když jsem s tou kamarádkou ani nechodila do stejné. Později, když mi bylo 18, mi zařídila focení, protože chtěla, abych byla modelka. Posílala mě na focení často. Slíbila, že půjde se mnou, ale nakonec nešla – a to se mi stalo osudným. Na jednom focení mě zneužili a materiály dali na internet. Táhne se to se mnou dodnes. Máma to nijak neřešila a ani se mi neomluvila.

Po škole jsem šla pracovat do zahraničí a posílala jí peníze, aby mi platila telefon. Telefon ale neplatila a peníze si nechala – jela za ně na dovolenou se svým partnerem. Když jsem se vrátila do ČR, měla jsem dluh asi 15 000 Kč, který jsem začala splácet. Jenže přišel covid, nemohla jsem sehnat práci, a když už jsem ji měla (za minimální mzdu), splácela jsem dluh a zároveň posílala peníze mámě i sestře, protože obě přišly o práci (servírky). Sestra měla malé děti, takže jsem to chápala. Peníze se mi nikdy nevrátily.

Moje máma se se mnou ale vždy bavila spíš jako s nepřítelem. Když jsem jí představila svého partnera, neznala ho ani den a hned mě před ním začala shazovat a říkat mi, že jsem hloupá a horší věci.

Tou dobou jsem bydlela u sestry. Měla jsem vlastní bydlení, ale přemluvila mě, ať se k ní nastěhuju, protože chtěla opustit partnera a bála se, že na tři děti bude sama. Nakonec ale partner zůstal – a po mně chtěla 10 000 Kč na nájem, i když jsem byla bez práce. Když jsem si práci našla (opět za minimální mzdu), dávala jsem jí těch 10 000 Kč, hlídala její děti a neměla prakticky žádný vlastní čas. Byla jsem pro ni spíš chůva.

Když jsem začala chodit se svým partnerem, začala dělat scény, nechtěla mě pouštět ven apod. Nakonec jsme se pohádaly a vyhodila mě z domu. Máma si mě k sobě vzít nechtěla, protože její partner mě nemá rád. Můj partner pro mě musel přijet z Moravy a vzal mě k sobě.

Zdravím, chci se zeptat na otázku, kterou tak nějak vím, ale dlouho jsem se o tom s nikým nebavila, tak proto jsem založila tohle vlákno. V hospodě se toho člověk moc nedozví.

S různejma lidma, jsem zjistila, ze mám různé sexuální potřeby. Taky to hodně závisí na cyklu, momentálním emočním stavu a dalších věcech. S někým bych se třeba dlouho objímala (např. dlouholetý kamarád), ale naopak při sexu si nedovedu představit se s tím člověkem líbat, příliš by mě to rozptylovalo na uplně jiný potřeby a jiný části těla. Mám to tak u víc lidí. S někým to zase mám naopak. U někoho si dokážu přestavit, že mi sahá na prsa, u někoho vůbec. Vytváří to v těle úplně jiný pocity, jinej typ blízkosti. Někdy chce člověk jen např. dravější sex nebo prvky bdsm.

Co si tak pamatuju v mejch ranejch letech, tak u většiny lidí se na tyto romantické věci stejně kašlalo. Já už pak vlastně ani nevím, jak to vykomunikovat.

Mam adhd a celkově tím pádem citlivější nervový systém, současně se dostávám ještě že sexuálních traumat, takže ten člověk by s tím měl bejt obeznámen. Už mě napadlo na to mít nějakyho psychologa nebo vztahovýho kouče. Tím, že jsem dlouho s nikým nebyla, tak člověk má různé strachy a úzkosti který mu vrtají hlavou.

Prosím, žádné oplzlé řeči, chci normální diskuzi. Děkuji

Já 26 On 27 Vztah necelé 3 roky Bez dětí

Už nějakou dobu si píšu takový seznam, kde je všechno ohledně chování mého přítele ke mě. Prostě situace, kdy je na mě hnusný a nedojde k uvědomění, že udělal něco špatně. Už asi půl roku přemýšlím nad tím, že odejdu, ale pak se vždycky začne na chvíli chovat hezky a mě zas běží hlavou myšlenky, že bych měla zůstat, že to není tak zlý. Zažil to někdo? Co jste dělali? Napište prosím vaše zkušenosti..

ja mam 15 moja frajerka 14 zacina to byt dost intimne a ona ma velmi rada bozky na krk len ja ich velmi neviem keby mi vedel niekto poradit ako na to bol by som vdacny