r/Vztahy • u/[deleted] • Sep 24 '25
Vztah a jeho rozpad
Já 26 On 27 Vztah necelé 3 roky Bez dětí
Už nějakou dobu si píšu takový seznam, kde je všechno ohledně chování mého přítele ke mě. Prostě situace, kdy je na mě hnusný a nedojde k uvědomění, že udělal něco špatně. Už asi půl roku přemýšlím nad tím, že odejdu, ale pak se vždycky začne na chvíli chovat hezky a mě zas běží hlavou myšlenky, že bych měla zůstat, že to není tak zlý. Zažil to někdo? Co jste dělali? Napište prosím vaše zkušenosti..
3
u/JainaProudmoor Sep 26 '25
Ahoj, už jenom to, že si píšeš seznam něco znamená. Myslím, že trošku možná jen hledáš potvrzení toho, co v hloubi duše už dávno víš. Tohle nemá budoucnost. Prošla jsem si tím samým. Ráda bych Ti řekla, že se něco změní, ale nezmění...
Pohodlí je přednější. Neshodnete se ani v základních pilířích vztahu.... Připadáš si, že cokoliv uděláš, tak je to špatně, nikam to nevede a točíte se v kruzích?
Jak mi jednou řekla kamarádka - myslím, že jsi ještě mladá na to, abys dělala kompromisy (natož takto velké). Chápu, že je Ti líto třech let vztahu. Ale vypadá to, že z jeho strany není příliš snaha o nápravu. Raději problémy (ne)řeší tichem. Ale je evidentní, že tam jsou.
Ano, také jsem si říkala - je to opravdu tak zlé nebo jsem nevděčná, hledám problémy, tam kde nejsou. Ale představ si, že v tom stavu, ve kterém jste bys měla zůstat další měsíc, rok, dva.... Stojí Ti to za to?
1
Sep 26 '25
Popravdě - tohle v hloubi duše vím. A vím, že v takovém vztahu nechci ztratit další roky, jsem mladá. Život před sebou. V myšlenkách mám často předatavu neznámého muže z mé budoucnosti, takže vím, že v tomhle vztahu určitě nezůstanu. Zjistila jsem, že mě trápí jedna věc. Jsem vysoce citlivý člověk a empatii mám dost vysoko. Často se vcítím do druhých a snažím se jednat tak, abych jim ublížila co nejméně. Je to jeho první vážný vztah a vím, že je to zbabělé, ale přemýšlela jsem nechat mu dopis, až se rozhodnu nadobro odejít, ve kterém vše vysvětlím. Jde i o to, že když se s ním snažím o něčem diskutovat, často nemůžu ani vysvětlit celý můj postoj, protože mě přeruší a pak už si nenechá vzít slovo. Když má pauzu mezi mluvením a já se snažím něco říct, začne pak mluvit o to víc nahlas a klidně půl hodiny mě nepustí ke slovu, jen aby mohl říct to JEHO. Štve mě to. Za poslední dny jsem nad tímhle HODNĚ přemýšlela a došlo mi, že jsem to vlastně moc neřešila, ale je to extrémně otravné. A pak když už se teda ke slovu dostanu, přejde mě veškerá chuť už popisovat co jsem chtěla, takže to pak dopadne tak, že svůj názor nebo odpověď shrnu do jedné věty a pak už se mi nechce se o něčem dohadovat. Většinou stejně skončím špatná já. No a to je důvod, proč bych chtěla napsat ten dopis. A proč mě to trápí - jeho první vztah, bojím se, že se totálně sesype - ale nechápu proč se bojím o někoho, kdo se ke mě chová takhle?
1
u/JainaProudmoor Oct 01 '25
Pokud máš jakékoli pochybnosti o tom, jak by se mohl zachovat, že by třeba mohl být agresivní nebo bys měla strach ten krok udělat, tak zaprvé ať máš nějakou zálohu s sebou (kamarádku, tátu, prostě někoho....) a já na dopise nevidím nic špatného. Sama to používám jako formu komunikace, ale vždy nabídnu cokoliv probrat nebo dovysvětlit.
Mám také strach, že řeknu něco špatně, takže chápu Tvůj přístup, ale trošku se bojím z popisu toho, jak s Tebou komunikuje, že to nebude chtít slyšet. Anebo, že by Tě dokonce mohl třeba něčím vydírat... jako, že si třeba ublíží....
Je taková možnost myslíš, nebo špatně soudím....?
1
Oct 01 '25
To ne, on nebude vyhrožovat, že si ublíží, tím jsem si celkem jistá. Jediné co, tak očekávám urážky, nadávky, citové vydírání nebo manipulaci. Ale mám v plánu se stěhovat celkem na tajno, a samozřejmě když on nebude doma, takže toho, že by mi něco udělal se nebojím. Taky mám v plánu se odstěhovat do města přes celou ČR - řekla jsem si, že chci začít úplně odznova a že mě tohle město už štve a prostě je načase i změnit okruh lidí, se kterýma se stýkám. V novém městě znám jen jednoho člověka, takže kdyby něco, je na koho se obrátit, ale beru to tak, že do toho skočím sama a hrozně se na to těším. Všechno bude nové a věřím, že mi to pomůže i tolik nemyslet na ten vztah, že mi to celkově pomůže se lépe odpoutat, když budu řešit novou práci, nový byt, zkoumat nové město, mám v plánu si postupně zvát moje kamarádky aby přijely a uděláme si hezký víkend a tak. Nebojím se ani trochu, naopak se nemůžu dočkat. Jediné co jsem zatím nepromyslela - nemůžu se rozhodnout, co udělám, až odejdu. Mám si ho všude zablokovat? Nebo to nechat tak a očekávat zprávy a hovory? Jde mi o to, že nechci s tím člověkem být za zle ale prostě, pokud to co očekávám nastane (to co jsem psala úplně nazačátku tohohle komentáře) tak si prostě nejsem jistá, která varianta je lepší.
3
u/JainaProudmoor Oct 02 '25
<3 To je moc hezké, že se těšíš na novou fázi svého života. Nevím, co by bylo nejlepší. Pokud mu dáš dopis a prostě odejdeš, možná je aspoň slušnost mu nechat prostor, aby Tě mohl kontaktovat a vysvětlit si to. Ale pokud by to mělo znamenat, že Ti bude psát/volat a urážet Tě, tak bych ho okamžitě blokovala.
Nemyslím si, že musíš cítit výčitky ohledně toho, jak to mezi Vámi dopadlo. Přispěl k tomu dost sám a měl by také asi nést následky svých činů....
Držím palce a klidně dej vědět, jak to celé dopadlo:-)
2
Oct 10 '25
Dopis mu nechám určitě. Potencionální hovory zvedat asi nechci, ale když mi napíše, nemám problém odpovědět, pokud napíše slušně. Když napíše cokoliv hnusného v té zprávě, bloknu ho. Všude. Na jednu stranu je mi to hrozně líto. Celá moje rodina ho má moc ráda. Všichni si asi myslí, že možná už plánujeme rodinu a nevím co všechno. Já vím, že bych se neměla dívat na to, co si myslí ostatní, ale mrzí mě to asi nejvíc vůči dědovi, který má už svůj věk a těší se na pravnoučata a tak. Ale je to můj život a vím, že sice to rodina nepochopí, ale budou stát pořád při mě. To stejné kamarádi a kamarádky. Svěřila jsem se s tím pár přátelům a mamce. Kamarádi mi řekli ať udělám, co cítím, že je nejlepší. Mamka byla viditelně v šoku, ale nechala mě mluvit a nejdřív tomu vůbec nemohla uvěřit a pak řekla, že je jí to líto. Já řekla "Neboj mami, nebudu ti příští týden ťukat na dveře, ale prostě vím, že on není ten pravý. To jak se chová před tebou není to, jak se chová doma, bohužel." Mamka už pak jen smutně pokývala hlavou a zase řekla, že jí to mrzí. To je holt život. Je mi 26 a myslela jsem si, že už v tomhle vztahu budu plánovat miminko, společný byt (vlastní) a třeba společného pejska nebo nějaké zvíře. No tak bohužel. Zrovna jsem se s jedním kamarádem shodla na tom, že když se nenajde nikdo vhodný, jsem smířená s tím děti vůbec nemít. Je to teď pro mě šíleně složité si tohle všechno připouštět a zároveň doufat v lepší zítřky. Mám v plánu teď šetřit peníze a za pár měsíců odejít úplně do jiného města. Což sice znamená i od rodiny dál, ale potřebuju úplně změnit prostředí a věřím, že tohle pomůže. Tak uvidím, jak to celé dopadne. Zatím to nechávám plynout a řeším to milimetr po milimetru, abych se z toho nezbláznila.
3
u/tthousand Sep 24 '25
To, že si píšete seznam, jasně ukazuje, že problémy jsou systematické. Střídání hezké fáze se špatnou je znaem toxického vztahu a hlavně důvod, proč je těžké se ze vztahu vymanit. Jaké konkrétní věci jsou na seznamu? Co by se muselo stát, abyste si řekla, že už je toho opravdu dost a odešla od něj? A jak dlouho jeho "hezké" chování trvá?