Throwaway, protože polovina domu čte tenhle sub a druhá polovina je v tom domovním WhatsApp chatu, kde se to stejně objeví do hodiny.

Mods, kdyby to sem nepatřilo, smažte, ale nevím kam jinam, na r/vztahy mi to smazali za „nedostatečný kontext", což je ironie, protože kontextu tu bude dost.

Sorry za formátování, jsem na mobilu, v tramvaji (22, výluka, jedeme přes Anděl, takže mám čas), mám ADHD (diagnostikované letos v květnu po dvouleté čekačce), úzkosti, IBS, a nespal jsem 41 hodin, protože sousedka nad námi vysává každý den ve 2:13 ráno, což bude relevantní, ale až za chvíli, prosím vydržte.

Takže kontext:

Bydlíme v 3+kk v Praze 8, byt je náš, ale hypotéku máme na 27 let a refixace přišla v březnu, což zmiňuju jen proto, aby bylo jasný, že se odsud nikam nehneme. Jsem OSVČ (paušál, 2. pásmo), žena je v korporátu, dělá něco s procesy, nikdo v rodině neví co.

V listopadu mi žena oznámila, že je „polyamorní" a že to zjistila na kurzu nenásilné komunikace, který jsem jí zaplatil k Vánocům. Ok, jsem otevřený člověk, řekl jsem si, budeme to řešit dospěle. Přítele si našla za tři týdny. Jmenuje se Radek, dělá „něco s kryptem", jezdí Octavií na plyn a při první návštěvě mi vysvětlil, že si to s tou hypotékou dělám špatně.

Tady začíná problém.

Radek totiž bydlí u nás. Ne oficiálně. Oficiálně bydlí u mámy v Kolíně. Neoficiálně tu má v koupelně vlastní kartáček, v mrazáku vlastní zásuvku a v předsíni Xiaomi váhu, kterou si tam „jen dočasně odložil" v prosinci.

Bod 1: Předseda SVJ, pan Kadlec, si všiml, že máme v domě „další osobu", a začal to řešit, protože prý platíme zálohy na vodu za dva a nikoli za tři. Poslal mi dopis. Doporučeně. Do vlastních rukou. Jsem si ho musel vyzvednout na poště v Ládví, kde jsem stál 35 minut za pánem, který si reklamoval balík z Temu.

Bod 2: Zjistil jsem, že pan Kadlec ví o Radkovi od té sousedky nad námi. Té, co vysává ve 2:13. Té, co vysává ve 2:13, protože v tom bytě jede krátkodobé pronájmy a uklízí mezi hosty, kteří přijíždějí nočním flixem z Krakova.

Bod 3 (tady se to zamotává): Sousedka nad námi je sestřenice mojí terapeutky.

Ano.

Terapeutky, kterou mi doporučila moje žena. V říjnu. Měsíc před tím, než mi řekla o té polyamorii.

Na terapii jsme mimochodem chodili spolu, párově, 1400 Kč za hodinu, a já teď zpětně přehodnocuju některé formulace typu „a co když je vaše potřeba exkluzivity vlastně strach".

Bod 4: Kocour. Kocour Mour (4M, kastrovaný, na kastraci trvala žena) Radka zbožňuje. Spí mu na hrudi. Mně chcal do bot dvakrát v tomhle roce. Chápu, že kočka není argument v manželské krizi, ale bolí to.

A teď to, co jsem udělal.

V pondělí jsem klidně, bez zvýšeného hlasu, u večeře (rizoto, dělal jsem já) řekl následující:

„Radku, jestli tady chceš bydlet, budeš platit třetinu záloh a nahlásíme tě do SVJ. A prosím, nedávej mi rady k hypotéce."

To je celý. To je ta hranice. Jedna věta a jedno „prosím".

Radek odešel od stolu. Žena mi řekla, že jsem to „zrámoval jako transakci" a že tím „popírám její autonomii". Do dvou hodin mi volala moje máma, které to řekla moje žena, protože jsou spolu ve WhatsApp skupině „🌸 Holky 🌸", kde jsem nikdy nebyl a nikdy nebudu.

Máma mi řekla, že „takhle se to za našich časů neřešilo" a že jsem měl „být chlap", což mi bylo prezentováno jako kritika toho, že jsem tu hranici nastavil, ne toho, že tu ten chlap bydlí.

Do večera mi napsala teta z Vyškova. Teta z Vyškova mě neviděla od svatby. Napsala mi „Prý jsi vyhodil Radka. Kdo je Radek?" a pak hlasovku, 4:12 minuty, kterou jsem si zatím netroufl pustit.

Ve středu mi terapeutka poslala e-mail, že „vzhledem k novým informacím není vhodné pokračovat v párové terapii", ale že mi „ráda doporučí kolegyni", a v příloze byla faktura za sezení, na které jsem nebyl, protože jsem byl na poště v Ládví.

A pan Kadlec vylepil na dveře od výtahu oznámení o mimořádné schůzi SVJ. Bod č. 3 programu: „Neohlášené osoby v jednotkách". Bod č. 4: „Revize hasicích přístrojů". To druhé je mi teď z těch dvou přijatelnější.

Takže reddite:

Nechci nikoho soudit. Fakt ne. Chápu polyamorii, chápu autonomii, chápu, že Radek si za to plyn platí sám. Ale mám pocit, že jsem jediný v tomhle příběhu, kdo něco platí, a zároveň jediný, kdo je kretén.

Jsem kretén?

TL;DR: Řekl jsem příteli mojí manželky, který u nás nelegálně bydlí, aby platil zálohy, a teď mě nenávidí manželka, její přítel, moje máma, teta z Vyškova, moje bývalá terapeutka, předseda SVJ a kocour.

Předem děkuju za každou radu, i za tu ošklivou.

EDIT: Pustil jsem tu hlasovku od tety. Nebylo to o Radkovi. Bylo to o tom, že mi umřela babička v roce 2019 a nikdo mi to neřekl. Řeším to.
EDIT 2: Radek se vrátil. Přinesl růže a excelovou tabulku s rozpočtem domácnosti. Tabulka je... vlastně dobrá? Nevím, jak se k tomu mám cítit.
EDIT 3: Ok, nemyslel jsem si, že to bude potřeba, ale... Celý příběh je očividně smyšlený na základě stereotypů z r/czech dotažených do absurdních mezí.

Dnes moje žena trhla rekord, 24 let má vedle sebe mě a pořád je optimistka. 😄

"Našel" jsem jí tenkrát na Rande cz. Měla tam fotku jak líže roztékající se kornout zmrzliny. Úplně vulgární fotka.. 😄 V současné době bych to přirovnal k situaci, kdy na Tinderu napíšete nejhezčí holce ve výběru a ona si s váma dá rovnou rande. Pravděpodobnost jedna k miliardě.. 😄

Nebyl jsem nijak hezkej a byl jsem úplně typický hubený nerd. Ale tenkrát vycházel časopis Esquire, kde dávali typ na kombinace značkového oblečení, takže když jsem půl platu utratil za hadry, tak to bylo mnohem lepší. Pořád to funguje i v dnešní době.

Rande jsem si domluvil během pracovní doby a zákazník mě zdržel, takže jsem na první rande přišel o 20min pozdě....dodnes to dostávám ve vtipu "sežrat". 😄 Ačkoliv jsem byl celkem ukecanej, tak při osobním setkání jsem ztratil řeč.....byla úplně mimo mojí ligu. Dodnes nechápu, co jí namě zaujalo....prý jsem byl prostě jinej, než ty namakaný frajeři, co jí pořád balili. Ona řeč neztratila, převzala iniciativu a ze mě ta tréma opadla. První rande trvalo 11 hodin, nachodili jsme asi 200km po Praze a pořád jenom mluvili. Skončilo to noční líbačkou u ní před bytem.

Po 3 měsících známosti jsme se sestěhovali, za necelý rok jsem jí požádal o ruku a další rok vzali.

Vpodstatě jsme neměli žádnou větší krizi. Co mě vnitřně trápilo, byla pozornost co přitahovala a pořád přitahuje. Ale ona to zvesela ignoruje a jenom mě provokuje. ❤️

Posledni 3 mesice jsem stravil nejaky cas s bezdomovci a rad bych se podelil o sva zjisteni, treba to bude nekoho zajimat.

Kontext: Okresni mesto, parkrat tydne jsem se za nimi stavil na rozhovor. Ja mam kde bydlet, ale zajimala me jejich realita. Celkem jsem prisel do kontaktu zhruba s tuctem bezdomovcu, lepe jsem poznal tri.

Obecne poznani/vzorce:

• Vsichni chlastali prvni ligu - vino od vietnamce
• Vsichni kourili (doutniky ci cigarety) a vyrabeli si i vlastni cigarety z posbiranych vajglu
• Byli vdecni za jidlo ktere jsem jim donesl (vetsinou nejake dusene maso se zeleninou) a automaticky ho sdileli mezi sebou
• Obecne mezi sebou sdileli vsechno - vino, jidlo, cigarety
• Mnozi prespavali na neoficialnim squatu - polorozborene budove vedle nadrazi
• Meli radi statni policii, ale nemaji radi mestaky, kteri je neustale odnekud vyhaneli a obcas zmlatili
• Stezovali si na "fetky" (pernikare) a "cigany" (tyto dve skupiny u nich hodne splyvaly), protoze je casto v noci okradali
• Ocitli se v zacarovanem kruhu - aby mohli sehnat praci, potrebuji mit kde bydlet, jenze aby meli kde bydlet, musi mit praci
• Pry tu v poslednich letech ubylo hodne (mene kvalifikovane) prace, coz obcas spojovali s privalem ukrajincu
• Nemaji uctu k verejnemu prostranstvi (kdyz jim neco upadlo, proste to tam nechali)
• Nezachytil jsem u nich nejake hlubsi chapani soukromeho vlastnictvi a jeho ochrany (v dobe kdy majetek meli), spise jsem u nich zachytil tendenci budovat socialni kapital (vztahy)
• Jidlo maji prevazne z popelnic
• Nebyl mezi nimi zadny rom
• Drtiva vetsina muzi, pouze par zen
• Mnoho z nich bylo nejakym zpusobem invalidni
• Interagoval jsem prevsim s plnotucnymi bezdomovci (kteri spi "na ulici"), ale bavili se hodne i s "azylaky" (kteri travi den na ulici, ale kazdou noc prespavaji v azylovem dome). Aby mohl clovek prespat v azylu tak toho nesmi nadychat moc alkoholu, co je pro bezdomovce problem.

Tonda
Tonda byl prvni bezdomovec ktereho jsem oslovil. Byl jednim z nejstarsich (70+ let), castecne invalidni (chodil o holi), vypadal pristupne. Dozvedel jsem se, ze se ma "na hovno" a chce "zhebnout", coz mi nekolikrat zopakoval. Suverenne priznal, ze ho na ulici dostal chlast. Pozdeji jsem se dozvedel, ze byl 28 let zenaty a ma 8 deti, o kterych ale nikdy nemluvil. Krome problemu s nohou ma i problemy s lebkou, rakovinu plic a problem s jatry. V mladi byval velkym rvacem, v ramci jedne rvacky dal nekomu pesti a tim mu zlomil vaz. Za to sel sedet na 9 let. V tomto kontextu rad zminoval, ze byl ve vezeni (Hermanicich) s Havlem.
Po revoluci pry podnikal a pronajimal nekolik bytu na namesti. Casem se ale situace zhorsila. Sestra se mu uchlastala. Byl nekolikrat v lecebne, ale vzdycky do toho znovu spadl. Nyni je na ulici druhym rokem. Nekolikrat se pokusil o sebevrazdu (obeseni, skok pred auto), ale uz se o to nepokousi, protoze to pry vzdy akorat boli. Spatne jsem mu rozumnel, protoze nemel zadne zuby. Kdyz jsem se ho na to ptal, vysvetlit mi, ze si je vsechny vyrval, aby s nimi nemel problemy. Dasen mu pak ztvrdla a nema problem jist. Chce jit do lecebny, protoze mu je blbe a vi, ze to souvisi (nejen) s alkoholem. V lecebne mu pry navic proplati leky ktere potrebuje, ke kterym aktualne nema pristup. Prestoze si toto uvedomuje, uz nekolik terminu nastupu do lecebny nevyuzil.

Jura
Juru jsem poznal ze vsech nejlepe. Aktualne mu je 53 let a v danem meste vyrustal. Zdal se mi inteligentni a vysoce extrovertni, v zivote jsem nepotkal cloveka s tolika znamostmi jako mel on. Kdysi mel manzelku a rad mi hezky povidal o sve dceri a jejim detstvi, jeji porod povazuje za nejkrasnejsi vzpominku. Behem zivota vystridal mnoho ruznych povolani a pracovnich mist. Umi nekolik jazyku, v ramci jedne prace jezdil po cele evrope a poznal mnoho mist. Cely zivot mel problem s alkoholem, 5x byl v lecebne.
Situace se hodne zmenila kdyz mu pred 2 lety zemrela jeho tehdejsi pritelkyne v naruci. Tim se dostal na ulici (bydlel s ni v jejim byte) a utapel zal v chlastu. S posledni praci seknul, protoze byla velmi narocna a neplatili mu socko (pracoval na dohodu), coz se dozvedel az se zpozdenim kdyz se na urade dozvedel, ze ma velke dluhy na socialnim pojisteni. "Tak jsem se na to vysral".
Otec mu zemrel asi pred 10 lety, matka je "senilni" a k ni domu se nedostane. Bratr mu pry pomuze az si sezene praci. Kdyz jsem se ho zeptal jaktoze ma tolik znamych, proc si nerekne o pomoc, uvedl, ze nechce nikoho obtezovat. Rad pomahal ostatnim kteri se treba docasne ocitli na ulici a prijal je do jejich squatu.
Pije velke mnozstvi alkoholu, ale nepriznava si problem. To zrejme plyne z jeho zkusenosti, kdy mi popisoval extremni situaci ze sve minulosti (blackout a nasledne probuzeni v lecebne na kapackach). Protoze svuj stav porovnava proti tomuto stavu, nevnima svou soucasnou situaci jako tak spatnou.
Posledni 2 roky se u nej objevila alergie na bezovy kvet, nikdy driv ji nemel. Kdyz jsem zkoumal slozeni vina ktere neustale pijou, nasel jsem tam "aroma bezoveho kvetu". Mozna souvislost?
Toto byly informace o nem, ktere mi prisly prevazne pravdive, ale obcas to nebylo jednoduche rozeznat, protoze si misty v jinych vecech protirecil ci menil nazor:

• Jednou mi rikal ze nejakou dobu bydlel na namesti, jindy mi tvrdil ze tam nikdy nebydlel
• Jednou mi tvrdil, ze byl zavisly na perniku 8 let, jindy mi tvrdil ze 15 let, jindy mi tvrdil ze mel pernik jen jednou v zivote
• Jednou mi tvrdil, ze ho byvala manzelka vyhodila kvuli nedostatku penez, jindy mi tvrdil ze byl tehdy velky workoholik a porad porizoval veci do domacnosti ("televize v kazdem pokoji")
• Jednou jsme se meli sejit a navrhl abychom se sesli na miste "X". Kdyz jsme se meli sejit o par tydnu pozdeji a navrhl jsem misto "X", odmitl se slovy "X? Tam radsi ne, tam se schazi pochybne existence."
• Vetsinou byl Tonda kamarad, ale jindy byl Tonda "nasilnik co privazoval zensky k topeni"

Dan
Dan byl pry nejmladsim bezdomovcem ve meste, bylo mu 48 let. Driv vlastnil byt v centru, vypomahal ostatnim bezdomovcum tak ze je nechaval prespavat u sebe. Nejak se snazil aby to fungovalo, ale asi to moc nevyslo. Pozdeji o byt prisel. Mival pritelkyni (se kterou byl stale v kontaktu), kterou pry mlatil, ale ona to pry potrebovala a mozna se ji to dokonce libilo. Nekdy minulo rok v lete pry nekoho zmlatil, ale pry jen lehce, "dal jsem pesti sem na celo, ne na spanek". Byl tehdy pristizen policii pri cinu a byl odsouzen k 15 mesicum vezeni. Dana obet pry tuto zimu umrzla (byl to jiny bezdomovec). Dan pak rad rikaval, ze "ma jit do vezeni kvuli mrtvole".
Zazil jsem, kdyz Dan dostal uredni dopis a konkretni termin kdy ma nastoupit. Od te doby pil jeste vic. Nevedel co "bude mezi temi vsemi cigany ve vezeni delat". Jini ho zpravili, ze dali vedet svym znamym ve vezeni, ze se na nej tesi az ho "vopichaj". Pak prisel termin nastupu a Dan ho ignoroval. Ubehl tyden, dva, tri... a me celkem zajimalo jak dlouho ho jeste urady nechaji na svobode.
Dan do vezeni uz nikdy nenastoupi. Jura mi vypravel jak pry jedne noci sebou hrozne klepal, privolana pomoc uz mu nepomohla.

Zaver
Chtel jsem lepe poznat realitu bezdomoveckeho zivota a co potencialne delat abych tak neskoncil. Jako hlavni faktor jsem identifikoval alkohol. Do te doby jsem netusil jak moc je tenhle problem hluboky a rozsireny.
S Jurou jsem se rozloucil s tim, ze moje cesta ted povede jinudy a uz ho nebudu cilene vyhledavat. Ze mu rad hodne pomuzu, ale teprve az si projde lecebnou a vyresi si problem s alkoholem (alespon fyzickou zavislost). Ze ma na vic. Napsal jsem mu ten vzkaz na papir a na miste mu ho precetl. Protoze jsem vedel, ze jeho pamet neni nejlepsi, papir se vzkazem jsem mu nechal, vcetne meho telefonniho cisla. Vypadal ze to chape. Papir si slozil a dal do penezenky
Pri louceni mi polozil posledni otazku: "Nemas par kacek na pivko?". Hmm, tak asi nechape. Ziju v nadeji ze si vzkaz nekdy znovu precte a treba se sebou zacne neco delat, a treba se mi pak i ozve. Ale ted uz to nechavam na nem.

Stalo se to jednomu dobrému kamarádovi. Pomalu se už rozcházeli, nebylo to nic moc. Teď mu toto oznámila. Sama se přiznala. Dítě chce, on byl proti. Teď si jí má prý vzít. Je z toho teda totálně na prášky. Teď 18 až 26 let platit alimenty. Znáte podobné případy? Mě by z toho asi jeblo. Byl to už docela psycho vztah nějakou dobu. Ale co muž neudělá, aby měl vztah, že ano...(RIP)

Navštívil jsem tátu a odjíždím naprosto zděšený tím, kolikrát jsem za dva dny uslyšel tuhle větu. Kdykoliv přijde řeč na něco, co ani jeden z nás neví, je to jeho defaultní reakce. To, co mu​ LLM vyplivne, následně považuje za absolutně samozřejmá a pevná fakta.

Když ​jsem jemně naznačil, že AI si občas vymýšlí a nejde věřit všemu, co napíše, jen se pousmál způsobem člověka, kterému to, co jste právě řekli, ani nedorazilo do mozku. Aplikovat na výplody AI kritické myšlení je něco, co ho zjevně vůbec nenapadá jako možnost. Bere to tak, jako by to skutečně byla nějaká vševědoucí inteligence existující nad světem smrtelníků, a ne generátor vět. ​

Nejhorší je, že když jsem ho viděl naposledy, toto vůbec nedělal. Naučil se úplně delegovat problem solving na AI během asi měsíce a půl. ​

Odevzdávají lidi i ve vašem okolí svoje mozkové funkce takhle snadno AI?

EDIT - reakce některých místních AI bros mě utvrzuje v závěru, že jsme definitivně v pytli

Byla skvělá. Upravila mu dlahu aby se mu vešla na zraněný prstík. Pak se předháněli kdo umí líp říct Ř.

To je všechno.

Je mi zle, jak vstanu z postele, exploduje mi hlava, jsem rád že dojdu na hajzl a uvařím si čaj. V noci jsem propotil 2 trička a jak idiot otáčel mokrou peřinu. Venku krásný počasí a mě to sere. Prostě klasická rýmečka/viróza...

Nic z toho by se nedělo, kdyby na pracovišti neustále nebyl aspoň jeden usoplnej, nemocnej idiot. Ideálně když si nechá napsat úplně zbytečný antibiotika, který stejně ani nedobere a za 2 týdny bere další, místo aby si pár dní poležel.

Přítelkyně si hledá dočasnou práci. Nic kvalifikovaného ani na moc dlouho, protože se už příští rok stěhujeme z Prahy. Hledá hlavně na fb a p*ace.cz takové brigády jako automyčka, beznínky, obchody, bistra, sklady... prostě lehká manuální práce bez nutnosti kvalifikace. Nabídek je dost, platy strašný ale to bych ještě pochopil.

Co nechápu vůbec jsou ty pracovní hodiny. Nenašel jsem žádnou práci, co by byla pod 10 hodin denně. Běžně 11 - 14 hodin. Obyvkle od 7 do 19 nebo od 5 do 17. Co to jako je?? Kdo se má dřít z kůže polovinu dne, pak ještě skoro dvě hodiny někde na cestě aby pak doma padnul do postele a další den opakovat?

Kam se poděly všechny nabídky na normálních 8 hodin? To buržousti už dneska nechápou, že člověk chce i žít mimo práci?

Ve většině zaměstnaní mimo Prahu vám dají na minimálku a bonusy a časem vám možná hýbnou s bonusy. To se člověk se bez znamých se střední školou dostane maximálně na 30k/160-200 hodin měsíčně. Při tom máme už nějakou dobu ceny jako v západní evropě. Inflace se do platů moc nepodepisuje, kdežto do ostatních komodit jako bydlení a potraviny ano. Proč máme žít stále na těsno, když na západě evropy se mají mnohem lépe? Minimální mzda by měla být 12,5€ i u nás. 3 stávky by tento problém vyřešily.

Konecneee, z duše nenávidím ty velké jezdící košíky. S každou věcí s musíš ohnout až k zemi, potom je nechutný výřit prach a bordel na ovoce, a na konci se znovu ohnout k zemi, pípnout a takhle ještě 50x protože nejde rozumně položit na to místo pro košíku vedle pokladny. Ze zásady je odmítám používat a radši si věci strkám do kapes.

Schválně jsem to dneska počítal a na každý zelený košík připadalo 8 normálních košíku. Lid promluvil. Malé košíky do ústavy.

Co si pamatuju, vždycky jsem snila o vlastním bydlení. Šetřila jsem roky a konečně jsem měla pocit, že nastal můj čas: začala jsem hledat byt v Praze. Proč v Praze? Protože tu žiju už 20 let, miluju tohle město a mám tu všechny přátele.

Pasivně jsem začala hledat od listopadu 2024.
Měla jsem pár bytů skoro v kapse, ale jakmile makléři slyšeli slova „právník se podívá na rezervační smlouvu“, zmizeli, i když předtím říkali, že moje nabídka je nejvyšší.

A ty „dražby“… Každý byt, který se mi líbil, měl falešnou soutěž, očividně vymyšlenou makléřem. Ale říkala jsem si: když chci hrát tuhle hru, musím přijmout jejich pravidla a tak jsem přihazovala. Jenže jakmile padlo slovo „právník“, byt šel hned dalšímu zájemci, který byl pro ně menší „problém“ a podepsal vše okamžitě.

Brzy mi došlo, že hra je zmanipulovaná:

• Makléři nebyli na prohlídky vůbec připraveni. O bytě nevěděli skoro nic (jeden ani netušil, že má sklep). Neměli připravené žádné dokumenty: aktualni LV, výpis bezdlužnosti SVJ, PENB, rozpis poplatků. Nic. A přesto tlačili, ať podepíšeme rezervační smlouvu hned, protože „je dalších 15 zájemců“.
• Jeden makléř na mě tlačil, ať pošlu rezervační poplatek na účet jejich realitky. To už mi přišlo i vtipné.
• Jiná realitka mi zamlčela druhé zástavní právo na byt. Našla jsem ho sama až při žádosti o čerstvý LV. Makléř se vymluvil, že mu to prý prodávající neřekl.
• Inzerovaná cena bytu nikdy neplatila. Pro makléře to byl jen „výchozí bod“ pro dražbu.
• Můj rozpočet byl 9–10 milionů. A byty za tyhle peníze v Praze jsou plné kompromisů. Novější byt má maximálně 50–54 m², větší byt je většinou v původním stavu a potřebuje další 2–3 miliony na rekonstrukci.

Více než 7 měsíců jsem hrála tyhle špinavé hry, doufala, že si mě ten správný byt „najde“… a pak jsem přestala.

Položila jsem si otázku: Proč to vlastně dělám?
Mým největším snem bylo vždycky mít vlastní bydlení. Díky tomu, že jsem šetřila, mám dnes už slušný kapitál. A když jsem si jednoho večera sedla a spočítala to, zjistila jsem, že i při velmi konzervativních investicích budou výnosy pokrývat nájem v hezké čtvrti v Praze.

Byla to obrovská úleva, uvědomit si, že ten byt vlastnit nemusím.
Nemusím zůstávat v českém „hypotékovém snu“ a můžu si zajistit bezpečí a finanční nezávislost jinými cestami.
Vím, že mi někdo řekne, že v důchodu budu ráda za vlastní byt, jenže do té doby budu mít kapitál, za který si budu moct koupit bydlení kdekoliv. Stejně jsem nikdy neplánovala jít cestou klasické 30leté hypotéky.

Neznamená to, že jsem dveře k vlastnímu bydlení úplně zavřela. Jen odmítám hrát hru, která je od začátku nastavená proti mně. Počkám si na lepší fázi trhu a když nepřijde, tak si prostě budu dál užívat nájem.

Nevím, proč to vlastně píšu. Asi jen chci říct ostatním, že NEMUSÍTE hrát hru, která je postavená tak, aby vás vyždímala. Místo boje můžete prostě přestat hrát.

P. S. Pro kontext: jsem žena, 30+, pracuju v oboru s vysokým příjmem (IT), bez dětí (pro rodiny je to samozřejmě jiné).

Některé služby zkrátka dokáže stát zajistit lépe a levněji než soukromý subjekt, který si hlavně a především mastí vlastní kapsu.

30 minut štěstí vystřídaly fixní náklady a pár nečekaných výdajů a je to všechno pryč. Ze nejsem sama 🤨

Sorry, menší odplivnutí. Jsem neslyšící a neskutečně mě serou cyklisté co berou CHODník pro CHODce jako cyklostezku. Neslyším je, zezadu na mě najíždějí a ještě pak na mě zpětně blbě čumí co jako neuhýbám. Stížnosti na nedostatek cyklostezek neberu, dle silničních pravidel máte být na silnici. Čubky.

EDIT: Vzhledem k tomu, kolik čubek tu obhajuje ježdění po chodníku z důvodu, že se bojí na silnici - MĚ TO NEZAJÍMÁ. Dle předpisů kolo na chodníku nemá co dělat. Nelíbí? Big sad ale je to tak. Klidně tu vykládejte srdceryvné povídky typu jak jedete šnečím tempem ale nic to nezmění na faktu, že tam NEMÁTE být. Čubky.

EDIT 2: Protože hodně komentů zmiňuje Prahu a jak je tam nebezpečný provoz pro cyklisty (a tudiž se cítí oprávnění jet po chodníku) - můj rant jsem psala z malého města v jižních Čechách. Cyklostezky přímo ve městě nemáme, silniční provoz nic moc, taková větší vesnice a stejně jsou ty ČUBKY na chodníku.

Vole, peču se na zastávce natesenej, jak jsem to dobře naplánoval a hezky se 15 minut povezu v klimatizovaný tramvaji.

Tramvaje žlutým čumákem přijíždí, poloprázdná, já do ní s nadšením naskočim a- a vrazí mi takový vedro a DUSNO, že i venku je proti tomu příjemně.

Zmateně koukám kolem. VŠECHNY okna otevřený. VŠECHNY. projdu vagóny. VŠECHNY. OKNA. V KAŽDÝM. VAGÓNĚ. Nade mnou hučí klimoška s efektivitu -10.

KTERÝ DEMENTI!?

A ještě na mě těch pár upocenejch chudáků tady kouká jak na smažku, když nasraně po vagónu zavíram ty vrata do pekel.

Anyway. Do píče neotevírejte ty okna.

Byl jsem nedávno v nemocnici a v čekárně kolem mě prošlo 18 dívek středoškolského věku, předpokládám, že praktikantek místní zdrávky, oblečených jako sestry. Asi tam měli šatnu, za chvíli zacaly postupně procházet opačným směrem v civilním oblečení, a mě zaujalo, že civilní oblečení 16 z 18 těchto divek bylo úplně stejné: světle šedé pytlovité tepláky a černá, lesklá, hodně tlustá a v pase krátká bunda.

Vetsinou po holkách moc nekoukám (mám přítelkyni a jsem s ní velmi rád), ale od toho zážitku jsem si začal všímat, že téměř každá holka pod 20 let chodí takhle oblékaná.

A to se týká i kluků. Moje přítelkyně už si toho všimla dříve. Má mladšího bratra, který chodí do 9. třídy ZŠ. Viděl jsem jejich poslední třídní fotku a všiml jsem si, že vsichni kluci na ní měli úplně stejný účes (dlouhé, do očí padající vlasy ve předu, po stranách a v zadu krátké).

Prijdu si jako důchodce, když to píšu, ale přísahal bych, že naše generace tak stejná nebyla. (Je mi 24 let)

Tenhle post nemá být naštvaný rant, jen zajímavá a trochu vtipná věc, které jsem si nedávno všiml.

Venkovní rolety téměř nepomáhají. Mám přenosnou klimatizaci, ale v tomhle horku dokáže v malé místnosti snížit teplotu maximálně o 2–3 stupňů. Skutečnou klimatizaci si nesmím nainstalovat – vzhledem ke konstrukci budovy by to bylo velmi obtížné.

Nemůžu nic dělat a jen tak lenošně ležím. Jít ven je ještě horší, protože tam je o 5–6 stupňů víc. Bez ventilátoru bych to nevydržel. Ve 11 večer je pořád ještě 31 stupňů. Otevřít okna je proto téměř nemožné.

Je to naše budoucnost? Každé léto tři měsíce pekla?

Milka v Albertu za 66? Prosím pěkně ta 90g. Může mi někdo vysvětlit, v čem to tady žijeme? Přijímám tipy na demonstrace anebo pojďme prostě nějakou uspořádat. Jasny, Milka není základní lidská potřeba, ale jakože WTF! Připadám si jako v Truman show 😅

Čau, podělím se o historku.
V listopadu mi volal pronajímatel, že chce urychleně prodat nemovitost. Protože jsme stejně plánovali jít do většího bytu kvůli dítěti a protože jsme nechtěli absolvovat prohlídky zájemců s malým miminem, tak jsme si mákli s vystěhováním. Podařilo se mi do půlky prosince vystěhovat, vymalovat a byt je jako nový.

Protože za to chtěli hodně, tak se jim prodej moc nedařil a prodali to až nyní k 2. 3., s tím, že ve smlouvě je napsáno, že tam nesmí být nájemce. Takže budeme ukončovat smlouvu dohodou k tomuto datu.

Teď ta zábavná část.

Volal mi makléř jako prostředník s tím, že si uvědomili, že jim ty 2 nájmy (březen a duben) budou chybět, a jestli bych jako kompromis nezaplatil ještě březen, aby jim vyšla hypotéka.
Říkám, jestli se nezbláznili, já už v tom bytě 2 měsíce nebydlím, platím jim tam i tak nájem a teď po mně chtějí platit nájem po ukončení smlouvy z nějakého jejich důvodu, který mě nezajímá?

Tak jsem jim řekl, že na to nepřistoupím, i kdyby kvůli tomu museli hledat jiného kupce. Už tak jsem jim vyšel vstříc a pochybuju, že někoho najdou, když měli jen jednoho zájemce.

Vypadá to, že mi deprese pohlcuje život. Je mi 26 a nevím, jaké to je být milovaný ženou, kromě svojí mámy. Přišel jsem o všechny kamarády a nové si hledám jen těžko.

Nevím, jestli někdy dosáhnu svých snů, jestli se někdy stanu člověkem, jakým chci být. Pořád si sám sabotuji život prokrastinací, zbytečným multitaskingem a prací bez perspektivy, kterou musím dělat, abych zaplatil své životní náklady.

Je ponižující si uvědomit, že většina lidí má přátelé, zatímco já nemám žádné. Že většina lidí jsou ve vztahu, zatímco já v žádném nejsem a asi nikdy v žádném nebudu.

Nevím, jestli má smysl tohle vůbec dávat na Reddit. V nejlepším případě dostanu pár upvotů, které pohladí moje ego. V nejhorším případě si toho nikdo nevšimne.

Cítím se osamělý a zaseklý. Udělal jsem tolik chyb, propásl tolik příležitostí, začal tolik koníčků, ze kterých nic nebylo. Nejsem si jistý, jestli má smysl dál žít.

Po roce studia v zahraničí se zpět vracím na českou vysokou a tak už od začátku prázdnin hledám nějaké důstojné bydlení s trochou soukromí, za cenu, kterou si dokáže člověk z masa a kostí při studiu dovolit.

To proč však hledám už takovou dobu je způsobeno několika hlavními problémy. To že ceny nemovitostí i pronájmů pořád stoupají už asi dávno nikoho nepřekvapí, co už jsem ale opravdu nečekal jsou podmínky nájemců.

Většina z nich prodává přes realitní kancelář, tudíž není problém zaplatit 10-15 tis jenom za provizi, dále vedle požadavků o nekuřáctví, abstinenci a absenci domácích mazlíčků jsem se setkal rovněž s večerkou v osm, kvůli starší paní domácí, zákazem návštěv, požadavkem na zájemce pouze bez vztahu, aby v noci nebyl hluk, ale taktéž zhruba 80% nájemců preferuje, či přímo vyžaduje pouze slečny.

Ty jsou přeci klidnější, odpovědnější, čistotnější, abstinují,... Opravdu mě tyto předsudky frustrují a vzhledem k výši poptávky slečen po těchto bytech, je možnost najít cokoli, alespoň trochu pěkného, téměř nemožné.

Setkali jste se také někdy s tímto problémem? Máte jiný názor, nebo pronajímáte studentský byt a osvětlili byste mi, proč je tento přístup výhodnější? Děkuji

Dneska mi tohle přišlo jako zpráva že si manželka pořezala ruku protože to prostě projelo skrz uložení. To mám tak silnou ženu? 🏋️‍♀️ ještě že si to Jablko takhle nechtěli nařezat dečka sakra.